NUSK 31

Nuska dílnu pojmenoval dle velmi frekventovaného válečku NUSK V 000 906 s motivem bodláku. Přitom však nesmíme pominout, že nejméně dvě plotny (Šalomounův soud NUSK P 000 293 a Samson NUSK P 000 298) rezonují s nářadím norimberského souputníka Hanse Armherra (EBDB w003132). Proto volíme zástupné označení Knihvazač s německým nářadím VIII. Fundus jeho dílny byl stylově velmi rozmanitý: vedle pozdně gotických kolků (např. NUSK K 000 165) stopujeme vliv Mladé Boleslavi a Ivančic (např. NUSK K 000 044, NUSK P 000 578) i působení soudobých zahraničních center (NUSK P 000 847). Proto nově přichází plošná arabeska (NUSK P 000 350, NUSK P 000 578 a NUSK P 000 637) nebo kytice ve váze (NUSK P 000 571). Dílnou se mihl též katolický monogram IHS v rolverku (NUSK P 000 847), ačkoli nemálo kancelářských písemností provází váleček s reformátory 1541 (NUSK V 000 139) - ten a dalších 8 nářadí, převážně válečků, získal Knihvazač VIII po starším Knihvazači s německým nářadím II. (zatím jen teoreticky lze proto připustit, že šlo o dvě vývojové fáze totožné dílny, která navzdory eventuálnímu přestěhování existovala téměř sedm desetiletí). Dílnou Knihvazače VIII procházela tištěná produkce importovaná ze zahraničí (nejčastěji Kolín/R., Antverpy, Lyon), avšak výzdobný koncept knižních vazeb se většinou držel osvědčené rámové kompozice. Kancelářské písemnosti, které dílna knihařsky zpracovala, fungovaly na přelomu 16. a 17. století. Pomineme-li převazby prvotisků a postinkunábulí, data tištěných vydání tvoří souvislé časové pásmo 1580-1617. Letopočty tlačené na přední desky exemplářů spadají do doby 1590-1620. Pokud německá knížka o řečnictví, Nuskou zaznamenaná bibliograficky nepřesně, vyšla až ve 30. letech 17. století, knihvazačského zpracování se ujal neznámý pokračovatel. Asi pětina evidované produkce souvisí se Strahovskou knihovnou, ale lokalizovat kvůli této skutečnosti Knihvazače VIII do Prahy se jeví jako předčasné.