Příklady kompozic
Kompozice slepotiskové výzdoby
Ukázky vývoje kompozičních typů slepotiskové výzdoby vznikly podle nákresů Bohumila Nusky, jimiž doplňoval frotáže knižních desek starých tisků 16. století. Kompozicí rozumíme plošné organizování slepotiskové výzdoby. Na volbu kompozice měl vliv knihvazač i zákazník. V Čechách rozšířené kompozice jsou spíše konzervativní. Krok s vývojem v západní Evropě drží zpravidla až od 80. let 16. století. V případě, že knihvazač použil vpředu a vzadu rozdílný typ kompozice, platí, že přední deska byla koncipována progresivněji. Můžeme rozlišit tři základní typy kompozice – rámovou, smíšenou a dominantovou.
Rámová kompozice se vyznačuje soustavou na výšku obdélných a ke středu desky se zmenšujících soustředných rámů (bordur), které jsou tvořeny linkami. Rámy bývají vyplněny otisky kolků nebo válečkových pásů. Na zaplnění desek se mohla podílet rovněž vodorovná neboli vložená pole, do nichž se vtiskávaly iniciály vlastníků a letopočet nákupu. Někteří knihvazači do rámové kompozice vkládaly také zkosená neboli vpadlá pole. Tyto segmenty zůstávaly prázdné, anebo se vyplňovaly otisky kolků. Vnitřní čili nejmenší bordura ohraničuje středové pole zvané zrcadlo, vyhrazené kolkovému dezénu, válečkovým pásům či plotně. Rámová kompozice patří od 15. století k nejužívanějším typům v české knižní vazbě až do konce 18. století.
Pro smíšený kompoziční typ je charakteristické použití redukované soustavy rámů, která v zrcadle umožňuje zvětšit volnou plochu okolo středové dominantní plotny. Volná plotna se opticky zmenšuje pomocí sporadických kolků a nárožních čtvrtkruhů (později trojúhelníkových nárožních ploten).
Hlavním rysem dominantové kompozice je naddimenzované zrcadlo, které po všech čtyřech stranách ohraničuje úzký váleček nebo linka. Volná plocha může být v nárožních partiích doplněna zdrobnělým květinovým kolkem. Ve středu kompozice je umístěna dominanta tvořená zpravidla plotnou. Tento typ kompozice se v Čechách začal užívat až od 80. let 16. století.