Přesuny nářadí

 

 

Přesuny nářadí

Slepotiskové nářadí (kolky, plotny, válečky) bylo nakupováno nejen od kovotepců (kovorytců), ale i na dražbách, a také se dědilo. Pocházelo buď z Čech, anebo ze zahraničí (Německo, Slezsko atd.). Svá specifika mají supralibros soukromých osob a měst, která nebyla součástí dílenských fundů, ale řemeslníkům se pouze zapůjčovala. Komparace nářadí nepotvrdila domněnku Bohumila Nusky o existenci soukromých šlechtických knihvazáren. Výjimku tvoří pouze Knihvazač Petra Voka z Rožmberka. 
Přesuny nářadí se dle údajů, které nám poskytla databáze NUSK, ukázaly být jedním z důležitých rysů knihvazačství 16. století. Celkem evidujeme 496 kusů „putujícího“ nářadí, což činí 15% podíl z celkového počtu. Ačkoliv jsou v tomto údaji započítaná supralibros, nadále s nimi (vzhledem k povaze jejich vlastnictví) v celkovém přehledu filiací pracovat nemůžeme. Odhlédneme-li od supralibros, transferem mezi dvěma a více dílnami bylo poznamenáno 476 kusů, tj. 16 %  z celkového objemu nářadí evidovaného v databázi NUSK. 

Graf č. 1 hodnotí procentuální podíl přesunů jednotlivých typů nářadí.

Můžeme vysledovat několik typů přesunů. Nejprve si všimněme nářadí, které od druhého desetiletí 16. století putovalo mezi zaniklým střediskem do již existujícího, nebo do nově vznikajícího. Typickým příkladem je přechod fundu Mistra Práv českých k Rostlinné grotesce II a k Monogramistovi MN. Jak naznačuje graf č. 2, z celkového počtu nářadí evidovaného v této dílně bylo 21 % používáno v dalších dílnách, přičemž 10 % z celkového objemu se přesunulo do více než jedné dílny a 11 % používalo pouze jedno knihvazačské středisko.

Procentuelní zastoupení migrace jednotlivých typů nářadí pocházející z dílny Mistra Práv českých 
ukazuje Graf č. 3 

Porovnání přesunů probíhajících na počátku 16. století s přesuny realizovanými od poslední třetiny 16. století ukazuje, že tato zajímavá praxe v mladších dobách prošla změnou. Rudolfínská doba přinesla nárůst počtu knihvazačských živností a s nimi také zvýšení podílu sériově vyráběného nářadí. Vzhledem k těmto skutečnostem se transfery jednotlivých kusů nářadí mezi dílnami nejeví jako zásadní.

Graf č. 4 zobrazuje podíl přesouvaného nářadí u Knihvazače rudolfínského okruhu II. Zatímco dílna Mistra Práv českých funguje jako primární vlastník nářadí, u dílny Rudolfínského knihvazače II můžeme konstatovat, že pro většinu filiací je vlastníkem pravděpodobně konečným.

Další možnost přesunu nářadí se realizovala mezi středisky, která těžila ze společného konfesijního a uměleckého názoru a přerušovaně užívala některé charakteristické nářadí. Typickým příkladem je knihvazačství v centrech jednoty bratrské (Mladá Boleslav a Ivančice). 

Jiný typ přesunu je spjatý s nářadím, které pocházelo z německých oblastí. Mimo běžnou bazarovou cestu mohli za přesunem stát němečtí vandrující tovaryši, anebo němečtí mistři, kteří se v Čechách usadili natrvalo. Specifický charakter těchto fondů proto vedl k vytvoření náhradního pojmenování Knihvazači s německým nářadím. Jedná se o 24 %  z celkového počtu evidovaných dílen. Komparace s databází EBDB prováděná v letech 2021 a 2022 ukázala, že 6 %  nářadí evidovaného v databázi NUSK pochází z německých oblastí. Teprve budoucnost ukáže, nakolik byl skutečný objem nářadí německé provenience výrazně bohatší.