NUSK 16

Sixt Stanhauer je po Bartoloměji Trnkovi (1467-1533) teprve druhý knihvazač, kterého známe plným jménem a jemuž můžeme přiřknout konkrétní výtvory. Roku 1547 získal na Starém Městě pražském měšťanské právo. Počátkem 70. let 16. století byl ještě naživu. K identifikaci jeho dílny vydatně napomáhají figurální válečky NUSK V 000 135, NUSK V 000187 a NUSK V 000 268. Vyskytují se na všech knihařených exemplářích a nesou vlastnickou signaturu a letopočet 1546. Touto trojicí nářadí je zdoben rovněž Prachatický kancionál, na jehož přední desce je vytlačen nápis "SYXTVS / STHEINHAVER / INTROLIGATOR / ANNO 1554". Navzdory tomu, že Stanhauer tak jako jeho souputníci výrazně omezil frekvenci kolků, příklon k renesančnímu stylu (např. NUSK P 000 636) nebyl úplný (např. NUSK V 000 617). K jeho nejmladším pracím může patřit městská kniha dovedená do roku 1544, ale zdobená zmiňovaným válečkem NUSK V 000 268 s letopočtem 1546 (obdobná situace je na lobkovickém exempláři vydaném téhož roku 1544). Nuska proto Stanhauerovu činnost datoval 1546-1561, ale dle někdejšího kladrubského exempláře tištěného až roku 1562 a dle listáře Bohuslava Hasištejnského z roku 1563 toto pásmo zpřesňujeme.