NUSK 75

Nuska dílnu pojmenoval dle válečku NUSK V 001 301, u jehož biblických protagonistů včetně Salvatora lze připustit jistou fyziognomickou nadnesenost. Nicméně v této dílně ležel rovněž biblický váleček NUSK V 000 287, který má nesmírně blízko k málo zastoupené a neznámé erfurtské dílně EBDB w007272, jejíž lokalizace i doba provozování je určena dle místa vydání jediného exempláře (Erfurt 1563). Na základě důvodného podezření, že i v Čechách frekventující biblický váleček vznikl ve stejném prostředí jako EBDB r004566, Nuskovo pojmenování měníme na Knihvazač s německým nářadím XXIII (podobnou shodu s uvedeným erfurtským válečkem vykazuje také Knihvazač s německým nářadím XXII). Fundus Knihvazače XXIII postrádal plotny a výtvarný koncept se opíral o přehuštěnou rámovou kompozici. V ojedinělých případech jsou zrcadla řešena velmi originálně. Kancelářské písemnictví zasahuje regiony mezi Teplou, Chebem a Chomutovem. Nadpoloviční většina úředních knih je spjata s Jáchymovem. Polovina registrovaných tisků byla  naopak určena tepelské klášterní knihovně, reprezentované čtyřmi opaty (Myšín, Gehel, Ebersbach a Zimmerhackel). To ovšem nesmí vést k předčasně jednoznačnému závěru, že Knihvazač XXIII vlastnil městskou živnost v Jáchymově, anebo že premonstrátský řád provozoval v Teplé i klášterní dílnu. Letopočty tlačené na vazbách tvoří pásmo 1566-1604. Souvislá řada impres končí však již u roku 1600. S ohledem na dobu fungování některých kancelářských písemností a vysoký letopočet ojedinělého vydání 1616 předpokládáme, že dílna musela získat nějakého nástupce.