NUSK 92

Knižní vazby, které Nuska většinově připsal anonymní dílně nazvané "Balustry" a z menší části neznámému "Borboniovu knihvazači", databáze NUSK i Voitova publikace Boj o volnou plochu (2023) připsala Knihvazači rudolfínského okruhu III s tím, že tento řemeslník se pravděpodobně realizoval ve dvou etapách, "starší" (1580 - 1595) a "mladší" (1595 - 1622). Nález dosud neevidovaného exempláře z listopadu 2025 tuto hypotézu potvrdil a "mladší" etapa mohla být navíc ztotožněna s knihvazačem Tobiasem Fikarem, který byl do té doby znám jen z odborné literatury. 

"Starší" etapa zůstává zatím přiřčena Knihvazači rudolfínského okruhu III. Dle poslední známé práce tištěné roku 1596 byl pouze drobně upraven návrh časového trvání (1580 - 1596). Lze připustit, že Knihvazač III svoji činnost krátce po příjezdu Tobiase Fikara do Prahy ukončil, protože heraldická supralibros P 000 062 a P 000 063, která dle dobových zvyklostí nevlastnili řemeslníci, ale manželé Koberovi, se postupně vyskytla v obou dílnách. Ve fundu se nalézal váleček s křesťanskými Ctnostmi NUSK V 000 202 nesoucí monogram AL, který EBDB w004266 ve shodě s Haeblerem připisuje Abrahamu Lehmannovi (Lipsko ca 1588). Je to ukázka tenké až neznatelné linie při novodobé klasifikaci tzv. knihvazačů rudolfínského okruhu a tzv. knihvazačů s německým nářadím. Knihvazač III se prezentoval slohově vyspělým manýristickým nářadím, např. P 000 548, P 000 602, P 000 622 (které však asi kvůli zvýšené ceně za práci užíval sporadicky) a V 000 768, V 000 887 (které naopak patřily k nejoblíbenějším). Dvě desítky dosud známých exemplářů poskytují pramalou základnu k hodnocení, avšak zatím se zdá, že klienti Knihvazače III stále vyžadovali přeplněnou rámovou kompozici. Modernější výzdobný koncept s dominantou zastihujeme pouze na šesti exemplářích, z nichž většina shodou okolností skončila v roudnické lobkovické knihovně (I Ca 21, IV Bb 23, V Eg 7 a V Fc 29). Pokud víme, klienti se též obešli bez vtlačených letopočtů.