NUSK 114

Nuska vykonstruoval dvě samostatné dílny. První pojmenoval "Balustry" dle válečku NUSK V 000 564 s velmi rozšířeným vzorováním (váleček se však v Nuskově archivu nepodařilo podložit exemplářem). V tomto fundu se nalézal též váleček s křesťanskými Ctnostmi NUSK V 000 202 nesoucí monogram AL, který EBDB w004266 ve shodě s Haeblerem připisuje Abrahamu Lehmannovi (Lipsko ca 1588). Druhou dílnu Nuska střídavě nazýval "Víra větší" (dle plotny NUSK P 000 492) nebo "Zárybnický" (dle supralibros bratří Zárybnických NUSK P 000 179). Databáze NUSK však kvůli vratkosti samostatné existence tyto Nuskovy skupiny spojila pod prozatímní hypotetické označení Knihvazač rudolfínského okruhu III (tak ještě VOIT 2023). V listopadu 2025 se však ukázalo, že dílny "Balustry", "Víra větší" a "Zárybnický" je třeba na základě nedávno zjištěného exempláře spojit pod jediného knihvazače Tobiase Fikara. 

Česká odborná literatura Fikara dosud zachycovala jen díky archivním pramenům. Bezpečně atribuovaný výtvor jeho dílny jsme neznali. Tento původně lipský řemeslník se roku 1595 usadil v Praze, od roku 1600 byl měšťanem Starého Města, 1602 - 1608 cechmistrem a 1612 kšaftoval. Na produkci pražských tiskáren se asi příliš nespoléhal a těžil z vlastního (?) dovozu nesvázaných polotovarů z německy mluvících zemí (avšak očekávatelný lipský import jsme dosud nezachytili). Prý "víc obchodoval, než vázal" (Winter 1909, s. 328). Patřil ke komerčním knihvazačům, jehož středostavovští klienti pořád ještě vyžadovali rámovou kompozici. Asi čtyři nářadí putovala mezi ním a známým Knihvazačem rudolfínského okruhu II nebo několika dalšími souputníky. Avšak kmenové nářadí Fikarovy dílny tvořily válečky s bezpříznakovými hlavami nebo palmetou (NUSK V 000 082, NUSK V 001 210, NUSK V 001 211) a hlavně dvojice ploten se Ctnostmi (NUSK P 000 491, NUSK P 000 492). Používal i výtvarně pokročilou celoplošnou výplň (NUSK P 000 706) a arabeskové ovály (NUSK P 000 548,  NUSK P 000 602, NUSK P 000 622). Zatím se rýsuje menší počet (asi pětina) evidovaných exemplářů, která patřila tuzemské aristokracii. Pro ni je charakteristická dominantová kompozice s jemným okrajovým válečkem a středovým supralibros (Borbonius z Borbenheimu, Hofmann z Grünbüchlu, manželé Koberovi, Leskovec z Leskova). Polovina těchto exemplářů má měkkou pergamenovou vazbu, na jejíž přední desce je supralibros jediným výzdobným prvkem (ovšemže se vyskytuje i mezi početnější sestavou nářadí, takže i tyto výzdobně střídmé výrobky snad mohou být označeny za Fikarovu práci). Další pětinu tvoří knižní vazby kancelářského písemnictví a soukromých opisů, které se vyznačují zatěžkanou kompozicí s případným supralibros. Zcela určitě je zajímavý Metropolitní kopiář, který byl zprvu vytvořen jako bílá kniha na sklad a používat se začal až roku 1628. V evidenci Fikarovy dílny jsou též převazby několika prvotisků, např. Bible pražská 1488 z Koberova majetku. 

Dílnu zatím přibližuje 51 exemplářů. Nejmladší letopočet vytištění je 1609.  Nejmladší letopočet vtištěný na přední desku během Fikarova života je 1611. Za pozornost ovšem stojí indiferentní měkká pergamenová vazba se supralibros bratří Zárybnických datovaným 1620 a Schererova Postila vydaná roku 1622. Dílna pojmenovaná Nuskou "Zárybnický" vlastnila ovšem mimo jiné váleček NUSK V 000 878, který lze bezpečně identifikovat jako Fikarův. K výzdobě Postily bylo rovněž použito staré Fikarovo nářadí. Samostatnou dílnu jeho nástupce kvůli dvěma exemplářům však zatím nekonstruujeme.