NUSK 69
- Knihvazač s německým nářadím I
Nuska dílnu pojmenoval "Akantová s květy" pravděpodobně podle válečků NUSK V 000 476 nebo NUSK V 000 626. Je to však pojmenování nesprávné, poněvadž na válečcích nepřichází akantová úponka, nýbrž starý pozdně gotický motiv hole (ostrve) obtočené úzkými listy a doplněné rozetami. S akantem nemají nic společného ani dva další vegetabilní válečky. Také váleček s medailony NUSK V 000 020 je očividně archaický. Nuska pro tuto dílnu evidoval jen dva exempláře, z nichž první byl tištěn ve Štrasburku 1513 a druhý fungoval v Kadani 1593. S ohledem na starobylost nářadí si vysoký letopočet kancelářské písemnosti z Kadaně lze vysvětlit buď Nuskovým omylem, anebo velmi pozdním užitím bílého knižního korpusu, který vznikl už dříve do zásoby. Tímto způsobem se dva polotovary mohly dostat až do východních Čech, kde posloužily jako úřední knihy (Hradec Králové, Nymburk). Nuska pro tyto dva exempláře vykonstruoval samostatnou dílnu "Gotúponka" (Gotická úponka), pojmenovanou dle starobylého válečku NUSK V 000 629. Názvem "Gotúponka" však označil také výše zmíněný medailonový váleček NUSK V 000 020, který však užívala pouze dílna "Akantová s květy". Tato bezděčná záměna opravňuje ke sloučení obou dílen. Nenecháme-li se tedy zmást vysokým letopočtem 1593 na kadaňské písemnosti, tři nebo čtyři nářadí (NUSK K 000 592, NUSK V 000 626, NUSK V 000 630 a NUSK V 001 016) najdeme u norimberských augustiniánů EBDB w000090. Proto se jeví pravděpodobné, že poté, co roku 1526 dílna u augustiniánského kláštera zanikla, mohla být část fundu odkoupena do západních Čech. Tuto alternativu nejlépe zohledňuje nové pojmenování dílny Knihvazač s německým nářadím I (podobně se nákupem nefunkčních zásob z Norimberku obohatila nejstarší vrstva Táborské dílny). Hypotéza o Kadani jakožto sídle Knihvazače Ia musí být teprve zkoumána. Zhruba během let 1475-1508 zde pro františkánský klášter, městskou radu i Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic působil takřečený Kadaňský mistr. Jeho nářadí se v rukou pokračovatele objevuje ještě roku 1516. Vazba na Knihvazače Ia však prokázána nebyla.