NUSK 23

Nuska nazval dílnu "Plzeňák", poněvadž mnoho evidovaných exemplářů osvědčuje pevná pouta s Plzní (9 exemplářů bylo součástí knihovny kostela sv. Bartoloměje, 3 rukopisy se váží k administrativě městské rady, 2 tisky vlastnil tamní měšťan Benedikt Strojek, dílnou prošly knihy plzeňských duchovních Tomáše Bavorovského nebo Jana z Chýše atd.). Zatímco lokalizace žádné problémy nepřináší, Nuskovo pojmenování "Plzeňák" vyvolává mylnou představu o jednom knihvazači. Avšak mezi shromážděnými exempláři najdeme rukopisy z 15. století, inkunábule a tisky 16. století (byly vydány 1504, 1507, 1514-1522, 1524-1527, 1529, 1531-1532, 1534, 1537, 1546-1548, 1550, 1552, 1555, 1557, 1558). Tak široké časové pásmo nasvědčuje, že dílnu musely provozovat aspoň dvě generace knihvazačů. Přesné vročení knihvazačské práce se týká pouze dvou exemplářů. Roku 1519 nechal velmistr řádu německých rytířů Matouš Švihovský ze Švihova pro kostel sv. Bartoloměje převázat zimní část antifonáře (1412) a římský letopočet 1522 je součást nečitelného textu na středověkém rukopisném sborníku (dopsán 1511). Léta 1519/22 a 1558, která se s vývojem plzeňského knihtisku vůbec nekryjí a jimiž plzeňskou dílnu zatím ohraničujeme, je nutno vnímat pouze orientačně. Od druhého decennia 16. století působili v Plzni "Volf Benátský" (Čadík s. 14), "Jan puchpinter" čili Jan st. Šumar a po něm jeho syn Jan ml. (Lábek), ale důkaz, že plzeňskou dílnu provozovali právě oni, jakkoli je to vysoce pravděpodobné, nemáme. Mezi pozdně gotickým knihvazačstvím po rok 1517 (Čadík s. 27-29) a nerozsáhlým fundem plzeňské dílny nenacházíme žádné souvislosti. Stejně tak nebyly objeveny přesahy norimberského nářadí na knižní vazby vzniklé po roku 1519. Zdá se, že některá nářadí plzeňské dílny sloužila jen do konce 20. let (NUSK K 000 017, NUSK K 000 018, NUSK V 000 660 a NUSK V 001 298), jiná přibyla v polovině 30. let (NUSK K 000 911 a NUSK K 000 912) nebo naopak v této době odpadla (NUSK K 000 913, NUSK V 000 659), zatímco jakési jádro vytrvalo čtyři nebo pět dekád (NUSK K 000 914, NUSK V 000 472, NUSK V 000 499, NUSK V 000 625, NUSK V 000 661). Proto se výtvarný styl dílny v podstatě nemění a v prostředí raně renesanční Plzně zůstává spjat s 15. stoletím (srov. kupř. EBDB r002351). Válečky rostlinného dekoru, jejichž obdobu nikde jinde v Čechách neobjevíme, jsou pro plzeňskou dílnu dokonce charakteristické. Důsledně se pěstovala rámová kompozice, jejíž zrcadlo na přední desce vyplňovaly násobené válečkové pásy a vzadu pokrývalo diagonální mřížování. Plotny stály na okraji zájmu. Vyobrazení Krista jako dítěte s německým nápisem, které považujeme za supralibros kostela sv. Bartoloměje, je doloženo až na tisku vydaném roku 1552 (NUSK P 000 222).