NUSK 29

Nuska dílnu pojmenoval dle nápisu tlačeného na přední desce Knihy kvitancí 1562. Součástí nápisu je jméno "IOAN[n]ES SSTIEPANO[vský]", a to v souvislosti s názvem dílny vede k závěru, že šlo o knihvazače. Jan st. Štěpanovský z Myšlína byl však novoměstský písař, který zakázky zadával i jinam. Podstatnější než jméno jednoho objednatele však je, že plotna Kristova ukřižování NUSK P 000 535 s největší pravděpodobností patřila lipskému knihvazači Christophu Wolnerovi (EBDB w002574). Poté, co se Wolner 1557 odmlčel, plotna přešla nákupem do Čech. Proto k pojmenování české dílny volíme obecnější zástupné pojmenování Knihvazač s německým nářadím III. Další podstatná skutečnost se týká neznámé německé dílny EBDB w007366, která je dnes ve Vratislavi doložena Biblí z Basileje 1550. Na exempláři vidíme párové plotny Justitie NUSK P 000 441 a Lukrécie NUSK P 000 478 včetně válečku NUSK V 000 118 - tedy nářadí, která jsou doložena u Knihvazače III. Z této shody nářadí lze předběžně soudit, že záznam EBDB o neznámé německé dílně je torzem aktivit pražského Knihvazače III. Na Prahu snad dostatečně ukazují tři indicie - oficiální zakázka písaře Štěpanovského, uniformně a jednoduše zdobené nakladatelské vazby Melantrichovy produkce a konečně nářadí původně patřící pražskému knihvazači Adamovi. Dílna se od roku 1551 nevyhýbala kancelářským písemnostem (např. z jižních Čech), ale její těžiště tvořil import katolické i protestantské literatury, souvisle tištěné v zahraničí během 1549-1578, 1580 a 1582. Letopočty tlačené na přední desky tvoří souvislé pásmo 1554-1583.