NUSK 30

Nuska dílnu nazval dle monogramu RD na válečku NUSK V 000 192 s křesťanskými Ctnostmi. Avšak dílna užívala také nářadí, které neslo odlišné signatury a které bylo původně spjato s jinými středisky: monogram H 1553 (NUSK V 000 193), monogram M (NUSK V 000 403), anonymní německá dílna (NUSK V 000 140) a drážďanský knihvazač Brosius Faust (NUSK V 000 209, NUSK V 000 342, NUSK V 000 353 s letopočtem 1544). Do této skupiny může s největší pravděpodobností patřit též váleček s reformátory a rokem 1541 NUSK V 000 139. 

Nuska kromě dílny "RD" vykonstruoval dle dalšího monogramu samostatnou dílnu "VB". Tento monogram se nachází na válečku s biblickými polopostavami NUSK V 000 271. Pravděpodobně patřil Ulrichu Brötzelovi, který je okolo roku 1568 doložen ve Wittenberku. Váleček je na našem území užíván od 1556 (?), resp. 1569. Druhý monogram tvoří písmena CN s obrázkem sovy, patřící nepochybně Conradu Neidelovi (zemř. 1568 ve Wittenberku). Monogram čteme na zajímavém válečku NUSK V 001 282 s puttem stojícím v kandelábru. Nuska do dílny "VB" zařadil 17 exemplářů. Deset nářadí použitých v totožnou dobu k jejich výzdobě bylo společných s dílnou "RD". Naprostá shoda se dále týká výzdobných konceptů realizovaných týmž nářadím (kolkový dezén v zrcadlech, kolky ve vpadlých polích). Stejní byli rovněž někteří zadavatelé úředních knih. O totožnosti obou dílen svědčí mimo jiné Nuskův přehmat, když pátý díl sebraných spisů Johanna Ecka byl jednou přiřazen dílně "RD" a podruhé dílně "VB".

Je tedy zřejmé, že pojmenování středisek dle monogramů RD a VB, vedle nichž se vyskytovaly ještě značky jiné, je zavádějící. Stejně tak neobstojí Nuskovo umělé rozpojení obou pracovišť, motivované výskytem jednoho či druhého monogramu. Proto volíme obecnější zástupné označení Knihvazač s německým nářadím II. Dle Nuskou evidovaných exemplářů (resp. tištěné produkce) měl být Knihvazač II aktivní ještě na přelomu 16. a 17. století. Exempláře z časového hlediska nepravděpodobné připisujeme Knihvazači s německým nářadím VIII. Takto označujeme středisko, které mělo ke Knihvazači II blízko, poněvadž absorbovalo 9 jeho nářadí, především válečků (zatím lze jen teoreticky připustit, že šlo o dvě vývojové fáze totožné dílny, která navzdory eventuálnímu přestěhování existovala téměř sedm desetiletí).

Charakteristickým projevem Knihvazače II je záliba ve starších kolcích, které po polovině 16. století i v Čechách fungovaly už minimálně, anebo byly zcela antikvovány (např. rolnička NUSK K 000 626). Dílna u jednoho exempláře dokázala užít 5 až 6 kolků a v zrcadlech mnoha exemplářů z nich vytvářela dezén pozdně gotického typu. Kancelářské písemnosti počaly sloužit během let 1550-1583. Kromě převazeb prvotisků a paleotypů se dle datací vydání přerušovaně rýsuje pracovní období 1550-1580, k jehož zpřesnění poslouží letopočty 1549-1581 tlačené na vazbách. Dle dnešního uložení kancelářských písemností (Česká Lípa, Litoměřice, Louny, Most) lze dílnu Knihvazače II hypoteticky lokalizovat do severozápadních Čech. Pátý a devátý svazek sebraných spisů sv. Augustina (Basel 1569) byl však vypraven se supralibros Jana ml. z Valdštejna, který seděl na Komorním Hrádku ve středních Čechách (okr. Benešov).