NUSK 40

Toto nově vytvořené knihvazačské středisko evidujeme pod označením Tábor s ohledem na kancelářské písemnosti, které se váží k městu a jeho širokému okolí. Připisujeme sem exempláře Nuskou původně evidované ve třech samostatných skupinách. První skupinu (resp. dílnu), reprezentovanou třemi exempláři, pojmenoval "Cingrlátka", a to dle válečku NUSK V 001 037 s charakteristickými ozdobnými závěsy (dracouny), jimž se dříve podomácku říkalo cingrlátka. Toto nářadí a snad i NUSK V 000 399 mohly během 1476-1521 patřit 2. klášterní dílně minoritů v Norimberku EDBD w002085 (z nefunkčních norimberských zásob čerpal taktéž Knihvazač s německým nářadím I). V dílně se nacházela mj. plotna s městským znakem Tábora NUSK P 000 749. Druhou dílnu, doloženou pěti exempláři, Nuska pojmenoval po dvou městských knihách "Táborský (knihvazač)". Třetí zdroj, klasifikovaný na základě pěti úředních knih, Nuska pojmenoval jako "Pásovec" (pojmenování zřejmě naráželo na pásový charakter vegetabilních válečků NUSK V 000 652, NUSK V 001 120 nebo NUSK V 001 323). Úřední knihy jsou lokalizovány do Tábora, Prachatic a Soběslavi. Jejich funkčnost započala mezi léty 1501-1521. Všechny tři zdroje jsou samostatné, na sebe nenavazující a v budoucnosti může dojít k jejich opětovnému rozpojení. Pokud se lokalizace do Tábora osvědčí, je jasné, že táborskou dílnu tvořila přinejmenším tři pracoviště provozovaná několika generacemi řemeslníků. Přesto však kniha městského písaře Jakuba Cyrina, kterou Nuska zařadil do dílny "Táborský", a Apophthegmata Erasma Rotterdamského z Nuskovy dílny "Cingrlátka" se shodují výzdobným konceptem, totiž násobenými válečkovými pásy v zrcadle. Přitom Apophthegmata (Lyon 1534) byla dle vpisku koupena už roku 1537 a Kniha přípovědní, vázaná pravděpodobně na sklad už dříve, počala fungovat 1576. Post quem táborské dílny stanovujeme předběžně dle Soudní knihy z roku 1568.