NUSK 13

Číslo dílnyNUSK 13
Vlastník dílny
  • Knihvazač s německým nářadím XIV
Nuskovo původní označeníI R, Žlutického knihař
Lokace dílny
Lokace dílnyČeská republikaČechyČechy severozápadníŽatec
Alternativní lokace dílny
Datace dílny[(ca) 1578–1615]
Katalogizační poznámka

Nuska dílnu pojmenoval dle německého monogramu IR na válečku NUSK V 000 034 s bezpříznakovými hlavami a heraldickými motivy. Haebler dle saské heraldiky lokalizuje dílnu Saska. V úvahu přicházejí Lipsko či spíše Wittenberg, poněvadž kolky často nesou vedle písmen IR též připojené monogramy MK a CK - v Čechách se takto značená nářadí vyskytovala u Knihvazače s německým nářadím X (MK, nejpozději ca 1574) a u Knihvazače s německým nářadím XI (CK, nejpozději ca 1586). Haebler a EBDB w003129 do této neznámé německé dílny řadí ještě NUSK V 000 245 (IR s letopočtem 1562), NUSK K 000 275, NUSK P 000 421, NUSK P 000 433, NUSK V 000 643 a NUSK V 000 866. Všechna tato nářadí se vyskytují mj. na úředních knihách severozápadních Čech (Postoloprty, Žatec) a na vazbách knih česky tištěných v Praze. Aby nevznikl dojem, že monogramista IR sídlil v Čechách, následného vlastníka fundu označujeme jako Knihvazač s německým nářadím XIV. Jeho výzdobné koncepty uplatňované v zrcadlech jsou natolik odlišné od tuzemských postupů, že opravňují k úvaze o Knihvazačově německém původu. Transfer nářadí započal, anebo kompletně proběhl nejpozději roku 1578, kdy se NUSK V 000 034 objevuje v Čechách poprvé (roku 1581 váleček nacházíme znovu ve společnosti NUSK P 000 421 atd.). Letopočty tlačené na vazbách tvoří pásmo 1578-1615. S ním korespondují též letopočty tištěných knih. Nejstarší se hlásí do 70. let 16. století a nejmladší (s číslicí 1615 tlačenou na přední desce) nese vročení 1613. Lokalizace Knihvazače XIV  do Žatce je zatím hypotetická, ale některé kancelářské písemnosti nebo Beňovského poznámka o nákupu či zakázky tamního primátora Bohuslava Strialia ji podporují. Hypotézu nijak nenarušilo, když jsme Knihvazači XIV nově přiřadili opis Carionovy Kroniky, pro něhož Nuska vykonstruoval samostatnou dílnu "Žlutického knihař". Opíral se přitom o vlastníka Jana Žlutického (pravděpodobně utrakvistický duchovní a organizátor hudebního života v blízkém Rakovníku). K výzdobě Carionovy Kroniky bylo použito osm nářadí, z nichž pět najdeme i na jiných výrobcích Knihvazače XIV.

Literatura