NUSK 95

Nuska dílnu pojmenoval dle monogramu "HR" na válečcích s křesťanskými Ctnostmi NUSK V 000 200 a s biblickými motivy NUSK V 000 281. Monogram je nepochybně německého původu, ale nelze rozhodnout, které dílně patří. Dle Haeblera v úvahu připadá Hans Rietzsch (Würzburg 1555-1571) anebo dle EBDB w000 456 spíše monogramista HR z druhé poloviny 16. století (dle Haeblera: Hans Reinisch, Wittenberg 1560-1580), v jehož fundu se nacházel též váleček s reformátory NUSK V 000 156 a s portréty biblických protagonistů NUSK V 000 313. Za situace, kdy nemáme k dispozici spolehlivá data z Německa, těžko vysvětlíme, že oba prvně jmenované válečky nacházíme na dvou knižních vazbách (Basilej 1541 a Basilej 1545) nesoucích raný letopočet 1553. Zatím bez vysvětlení zůstává též skutečnost, že dle EBDB r004795 monogramista HR (Haebler: Reinisch) použil váleček NUSK V 000 281 na knize tištěné v Benátkách 1591. Za jistý však pokládáme německý původ nářadí, byť pět exemplářů pro Kryštofa st. Popela z Lobkovic může lákat k úvaze, že jejich svázání proběhlo v cizině. Nicméně dílna zhotovila vazby pro kancelářské písemnosti Slaného a Podbořan čili regionu, do něhož patřila rovněž Bílina, rodové sídlo pana Kryštofa. Vlastníka tuzemské stylově vyspělé dílny proto přejmenováváme na Knihvazač s německým nářadím XVII a budoucímu zkoumání ponecháváme otázku, zda pracoval s importovaným nářadím, anebo s kopiemi německého, či českého původu (NUSK V 000 281 má drobné varianty v EBDB r001018 a shodu v EBDB r004795). Charakteristickým rysem Knihvazače XVII je absence dílenských ploten. Letopočty tlačené na vazbách tvoří pásmo 1553-1570 (vazbu s letopočtem 1618 pokládáme za starší výtvor nákupním letopočtem pouze aktualizovaný). Impresa tištěných knih pocházejí ze 40. a 50. let 16. století. Nejmladší letopočty vydání jsou 1575 a 1584. Nemůžeme však ani vyloučit, že prozatím evidované nářadí je pouhým torzem jiného živnostenského střediska (v úvahu by reálně připadal Knihvazač s německým nářadím IV, který sice pracoval pro jiný region Čech, ale s Knihvazačem XVII měl společná tři nářadí a užíval totožný koncept výzdoby).