NUSK 106

Do dílny řečené Jindřichův Hradec slučujeme dvě střediska. První středisko Nuska pojmenoval "Velká arabeska" dle ornamentální plotny NUSK P 000 669, která však žádné informace o dílně neposkytuje. Naše vědomosti o mnoho neposouvá ani starší, patrně importovaný váleček NUSK V 000 038 s nezřetelným monogramem IB, nebo VK. "Velkou arabesku" zatím reprezentují pouhé dva exempláře (ST 25 a VIII FB), jejichž obtahy příliš kvalitní nejsou. Avšak z úřední knihy vztahující se roku 1597 k panství Jindřichův Hradec na bližší lokalizaci pomýšlet můžeme. Je totiž logické, že koncem 16. století měla tamní knihvazačská dílna buď povahu městské živnosti, anebo byla provozována přímo pro jihočeského magnáta Adama II. z Hradce (1549-1596), známého široce založenými kulturními aktivitami. Druhou eventualitu, k níž budou muset ještě promluvit archivní prameny, podporuje pokročilý výzdobný koncept postavený na volné ploše, dominantě a nárožních plotnách. Druhé středisko, které nově slučujeme pod označení Jindřichův Hradec, Nuska zkratkovitě pojmenoval  "JH". Exemplářové vpisky typu "Collegii Novodomensis Societatis Jesu Catalogo inscriptus An[no] 1602" se táhnou, pokud zatím víme, až do roku 1641. Svědčí, že toto druhé středisko pracovalo pro jezuitské gymnázium, založené 1595 (1602) manželi Adamem II. z Hradce a Kateřinou z Montfortu. Vztah mezi oběma uměle vykonstruovanými středisky není zatím známý, nářadí se neprolíná, avšak předpoklad, že ve skutečnosti se jednalo o fundus kompaktní, nelze vůbec vyloučit. Jisté je pouze to, že někdy po roku 1600 bylo středisko "JH" viditelně zkvalitněno transferem od Knihvazače s německým nářadím XIII. Úřední a některé soukromé zakázky (Slavatové) pracují s dominantou a smíšenou kompozicí, ale knižní vazby pro jezuitské gymnázium představují typické výtvory sériového (bezinvenčního) řemesla. Orientační dataci jindřichohradecké dílny stanovujeme dle letopočtů tlačených na přední desky (1597 a 1635). Ačkoli dílna mohla být aktivní dle knihovních vpisků přinejmenším ještě roku 1641, docela pravděpodobné je, že po smrti ovdovělé Kateřiny z Montfortu (1631) nastaly organizační změny.