NUSK 90

Nuska dílnu pojmenoval dle monogramu "VM" na válečku s bezpříznakovými hlavami a saskou heraldikou NUSK V 000 032. Monogram patří dle EBDB w004001 Valentinu Metzgerovi, činnému v Drážďanech přinejmenším 1562-1568. Do jeho dílny se hlásí též NUSK K 000 817. Valentin byl druhým synem Balthasara Metzgera. EBDB w004000 umísťuje Balthasarovy aktivity rovněž do Drážďan, a to během 1540-1579 (Habler přesněji ca 1540-1564). V dílně pojmenované Nuskou "VM" se nacházelo několik Balthasarových nářadí: NUSK P 000 329, NUSK P 000 900, NUSK V 000 307, NUSK V 00 0 344 (značený BM) a NUSK V 000 358. S ohledem na výskyt dvou monogramů spjatých se saským regionem přejmenováváme vlastníka dílny na Knihvazač s německým nářadím XIII, aby nevznikl mylný dojem, že rodina Metzgerů působila také v Čechách. Datovaná vazba oseckého exempláře (Köln/R. 1565) nasvědčuje, že k transferu saského nářadí prostřednictvím Knihvazače XIII muselo dojít nejpozději roku 1566. Letopočty tlačené na vazbách tvoří pásmo 1566-1612. Letopočty z impres tisků zaujímají mírně přerušovanou řadu 1553-1608, 1619. Tak dlouhé časové období Nuskův názor o dílně s jedním vlastníkem zpochybňuje. Budoucí bádání musí prověřit hypotézu, že Knihvazač XIII pracoval pouze do 90. let 16. století, a potom jeho fundus přešel na Knihvazače rudolfínského okruhu II, jak by nasvědčovala shoda 15 nářadí, a do Jindřichova Hradce, kde zakotvilo nejméně dalších šest. O tom, že s Prahou byla spojena už starší dílenská fáze, nemáme žádný doklad. Mladší etapa, během níž se od 90. let realizoval moderní koncept upřednostňující na volné ploše oválnou dominantu, je s největší pravděpodobností spjata s Malou Stranou. Svědčí o tom kancelářské písemnosti (knižní korpus nesoucí znak Malé Strany s vročením 1592, avšak v kanceláři zprovozněný až během 18. století), zakázky proboštství Pražského hradu (Jiří Pontanus z Breitenberka) nebo zakázky pro Strahovské opatství (Jan Lohelius).