NUSK 77

Nuska dílnu pojmenoval dle staršího válečku s biblickými postavami NUSK V 000 276, které jsou opatřeny zatím neznámým monogramem HG a letopočtem 1568. Další neznámý monogram IE přichází na válečcích s bezpříznakovými hlavami NUSK V 000 033 a křesťanskými Ctnostmi NUSK V 000 204. Vedle těchto německých monogramistů se setkáváme se třemi biblickými válečky, které též pocházely z Německa, ale jsou značeny pouze letopočty: NUSK V 000 338 (1550), NUSK V 000 278 (1567) a NUSK V 000 274 (1570). Plotna s ukřižováním NUSK P 000 344, značená CK, mohla patřit wittenberskému knihvazači Casparu Kraftovi. Nesignovaná plotna se Spravedlností NUSK P 000 454 je registrována jako majetek knihvazače Christopha Behema ze Cvikova. Do fundusu se už roku 1586 dostala plotna s klečícím Davidem NUSK P 000 283, která je značena monogramem MG. Písmena patřila augsburskému knihvazači Matthiasu Gärtnerovi EBDB w004385 (Haebler jeho aktivity datuje 1563-1587). Na další, avšak nesignované Gärtnerově plotně nacházíme obraz Kristova narození NUSK P 000 316 (obě nářadí takřka paralelně v Čechách užíval též Knihvazač s německým nářadím IX, přičemž obě tuzemská střediska charakterizuje nepřítomnost reformačních motivů). Ani jeden ze čtyř cizích monogramů (CK, HG, IE, MG) k pojmenování tuzemské dílny sloužit nemůže. Kvůli tomuto souběhu volíme zástupné označení Knihvazač s německým nářadím VI. Lze o něm říci, že se o stylově čistý projev nesnažil. Biblické plotny posbíral z různých zdrojů, válečky jsou vzorované notně zastaralými motivy (např. pozdně gotická lovecká scéna NUSK V 000 996, raně renesanční kandelábr NUSK V 000 463). Navzdory tomu Knihvazač VI patřil zřejmě k prvním, kdo v Čechách na desky knižních vazeb rozšířil arabeskovou (NUSK P 000 717) a maureskovou plošnou výplň (NUSK P 000 716). Po převazbách inkunábulí a paleotypů přichází souvislá řada tisků z let 1568-1587 a 1594-1595. Nejnižší letopočet vytlačený na knižní vazbě je 1571, naopak nejvyšší je 1597. Zhruba od roku 1580 začaly fungovat také kancelářské písemnosti, které dílnou prošly, ale mnohé z nich mohly být svázány až s několikaletým odstupem (např. Akta [1537-1557] a Knihu soudní [1537-1555] provází letopočet 1595). Exemplář BV III 46 tištěný roku 1663 získal knižní vazbu staršího data. Z koncentrace kancelářských písemností do litoměřického archivu soudíme, že se dílna mohla nacházet v severních Čechách.