NUSK 92

Nuska vykonstruoval dvě samostatné dílny. První zahrnovala 20 exemplářů a byla pojmenována "Balustry" dle válečku NUSK V 000 564 s velmi rozšířeným vzorováním (váleček se však v Nuskově archivu nepodařilo podložit exemplářem). V tomto fundu se nalézal též váleček s křesťanskými Ctnostmi NUSK V 000 202 nesoucí monogram AL, který EBDB w004266 ve shodě s Haeblerem připisuje Abrahamu Lehmannovi (Lipsko ca 1588). Druhou dílnu obsahující 24 exemplářů Nuska střídavě nazýval "Víra větší" (dle plotny NUSK P 000 492) nebo "Zárybnický" (dle supralibros bratří Zárybnických NUSK P 000 179). Existence Nuskou vykonstruovaných dílen se však nepotvrdila. Indicie ukazují, že jde o starší (1580-1595) a mladší pracovní etapu (1595-1622) dílny jediné. O ní lze říci, že praktikovala moderní koncept knižní vazby. Užívala slohově pokročilé plotny (NUSK P 000 548, NUSK P 000 602, NUSK P 000 622, NUSK P 000 846) a válečky (NUSK V 000 768, NUSK V 000 887). Mladší etapu charakterizuje dvojice ploten se Ctnostmi (NUSK P 000 491, NUSK P 000 492), příklon ke knižním vazbám kancelářských písemností a zvyk zavádět na přední desky letopočet pořízení či nákupu (1604-1616). Nejmladší tiskem publikovaná kniha, která touto dílnou nepochybně prošla, pochází z roku 1622. Na jiném exempláři (Leipzig 1611) bylo otištěno společné supralibros bratří Samuela a Jana Zárybnických, které je doplněno letopočtem 1620. Přední deska se iniciálami hlásí jen k Samuelovi, který roku 1627 odešel do exilu. Je tedy otázka, zda tato knižní vazba vzniklá mezi 1620-1627 a postrádající nadto jinou výzdobu nenáleží do jiné dílny. K dalším klientům prezentujícím se pomocí supralibros patřili během obou dílenských etap Matyáš Borbonius a Kryštof Kober s chotí. Díky všem těmto okolnostem můžeme dílnu lokalizovat do Prahy a tři Nuskova sporná původní označení sjednotit pojmenováním Knihvazač rudolfínského okruhu III.