NUSK 103

Na jedné z pozemkových knih úředník Bartoloměj Prandl poznamenal, že „Léta Páně 1592 v outerý po sv. Matouši [22. září] dal jsem za tyto knihy Prokopovi knihaři v Českým Krumlově jednu kopu mí[šenskou]“. Desky jsou zdobeny čtyřmi válečky, mimo jiné maureskovým pásem NUSK V 000 863, který zastihujeme na Prokopově tvorbě prokazatelně mezi léty 1589-1603. Prokopova katolicky orientovaná dílna měla ryze komerční program. Poněvadž známe pouze jeden exemplář, který byl vázán pro rožmberskou knihovnu, je předčasné Prokopa považovat za velmožova "soukromého" zaměstnance a srovnávat ho s Knihvazačem Petra Voka z Rožmberka (mimo jiné proto, že Prokopa se bratrské knihvazačství nijak nedotklo). Na rozdíl od staršího Kašpara byl však Prokop pověřován zpracováním kancelářského písemnictví z rožmberského dominia častěji. Tyto knižní vazby doprovázela supralibros Petra Voka (1539-1611) NUSK P 000 139 a NUSK P 000 140, vyhrazená zřejmě jen pro potřebu Prokopa. Výzdobné koncepty užité na úředních knihách jsou mnohem nápaditější než na vazbách importovaných tisků. Zatímco letopočty tlačené na přední desky Prokopových výtvorů skládají pásmo 1589-1608, vročení tisků (pomineme-li převazby prvotisků a paleotypů) lze s pauzami sledovat 1586-1609. Některé úřední knihy však začaly fungovat až roku 1610 a 1613, ale mohlo jít o starší, na sklad zhotovené výrobky s bílými listy. Tento zaběhlý kancelářský mechanismus dokazuje výše vzpomenutá pozemková kniha s vpiskem o Prokopovi a letopočtem 1592 na přední desce, která začala být záznamy zaplňována o rok později čili 1593. Každopádně lze předjímat, že trvala-li dílna i po roku 1609, o dvě léta později ji zasáhlo úmrtí Petra Voka. Přesto poukazujeme na souvislosti s jihočeskou dílnou Králíček, kterou datujeme ca 1593-1616 a registrujeme prozatím samostatně. Nejde přitom jen o souvislost lokální, ale především ve výtvarném programu obou knihvazačských fundů.