2 H 260

Nuskův neúplný bibliografický záznam emendujeme dle elektronického katalogu plzeňské knihovny (exempláři chybí titulní list, ale je srovnán se zahraničním mikrofilmem). Exemplář dle aliančního supralibros patřil rodině Leskovců z Leskova, avšak erb manželky se nepodařilo identifikovat. Zmínka plzeňského katalogizátora, že manželka mohla pocházet z rodu Deymů, není přesná, protože Deymové ze Stříteže měli sice v erbu husu, ale nekorunovanou. Nuska tento exemplář zařadil nepřípadně do dílny nazvané "Rozplizlí svatí" (dnes Předchůdce Pavla Gutsche). Při pracích na databázi NUSK byl tento výtvor dočasně zařazen pod zástupné pojmenování Knihvazač rudolfínského okruhu III. Avšak po několika letech od skončení prací bylo v listopadu 2025 dle nového exempláře zjištěno, že jde o dílnu dosud neevidovaného pražského knihvazače Tobiase Fikara NUSK 114.