NUSK 53

Nuska pojmenoval dílnu lakonicky "Rožmberský", ale je jisté, že na jihočeském dominiu pracovalo pro Viléma z Rožmberka (1535-1592) a Petra Voka z Rožmberka (1539-1611) několik knihvazačů. Jedním z nich byl Kašpar, spjatý s norimberským monogramem CW. Pokud víme, asi do roku 1581 ani jednou nepoužil rožmberská supralibros. Ta naopak stopujeme v souvislosti s Petrem Vokem u navazujícího Rožmberského knihvazače (NUSK P 000 134 až NUSK P 000 138). Zatímco tedy Kašpara a řemeslníka s křestním jménem Prokop považujeme za komerčně činné živnostníky, tento třetí protagonista pracoval výhradně či většinou jen pro Petra Voka, a byl tak nejspíše prvním "soukromým" knihvazačem v českých dějinách. Vedle rožmberských supralibros čili signifikantní složky dílenského fundu přichází několik nářadí spjatých (předešle?) s bratrským okruhem: Litomyšl III, mladoboleslavská skupina I a II a Ivančice II. Za pozornost též stojí, že Petr Vok ve funkci supralibros užíval po roku 1585 tentýž biblický motiv olivového stromu (NUSK P 000 893) jako v letech 1588-1590 sympatizant jednoty bratrské Jan Labounský z Labouně (NUSK P 000 077). Rožmberský knihvazač zaplňoval zrcadla knižních vazeb kolky, válečkovými pásy a plotnami s biblickou náplní už jen okrajově. Převládající koncept počítal s volnou plochou, do níž bylo vsazeno pouze supralibros v roli dominanty a k jejímž rohům byl diagonálně posazen květinový kolek (fleuron). Možná, že tak jako několik ploten a válečků pocházel i tento moderní koncept  z bratrského knihvazačství. 80 % evidovaných exemplářů tvoří kancelářské písemnosti (Nuska u exemplářových skenů uvádí nadto odkazy na dalších třicet dva úředních knih). Z toho vyplývá hlavní orientace dílny ke správě rožmberského dominia. Funkčnost Novohradské knihy kontraktů započala roku 1581, tedy v době, kdy Kašpar svoje aktivity uzavíral a kdy se Petr Vok stal členem jednoty bratrské (1582). Letopočty tlačené na předních deskách však prozatím tvoří až o něco mladší pásmo 1585-1597 a 1611, kdy Petr Vok zemřel. Tištěné knihy, které se dostaly do evidence, pocházejí z 50. let 16. století a z krátkého rozmezí 1589-1598. Mezi nimi jsou pouze dvě označené Vokovým supralibros, a tedy neklamně patřící do Rožmberské knihovny, která se roku 1648 stala švédskou kořistí: Reusnerova Genealogia (Jena 1597) a Heuterovy Dějiny Belgie (Antwerpen 1598).