NUSK 82

Vlastníka dílny bezpečně identifikuje rukopisná poznámka v Sedlčanském graduálu znějící „Tento graduálik gest wobnowen letha 1593 od pana Pawla Czižka miesstěnina Stareho Města pražského“. Nuska dle Zikmunda Wintera klade aktivity Pavla Čížka do období 1581-1616. Čížek roku 1581 získal měšťanství na Starém Městě pražském, během 1594-1612 (Winter uvádí 1620) byl několikrát cechmistrem a ještě roku 1616 se znovu oženil. Čížek měl syna Ondřeje (zemř. 1621), kterého Winter vzpomíná na Starém Městě pražském k letům 1608 a 1610. Sledujeme-li 114 exemplářů, které Nuska shromáždil ve svém archivu, vedle převazeb bohemikálních inkunábulí a paleotypů a vazeb české i cizojazyčné produkce tištěné během 40. až 50. let 16. století pozorujeme víceméně souvislou řadu tisků z let 1569-1609. Mladší impresa Nuska nezjistil - dílna pravděpodobně žila už jen ze zakázek městských úřadů v Praze a středních Čech. Nicméně nejstarší letopočet vytlačený na přední desku zdobenou Čížkovým nářadím je 1563. Dvě ze tří nářadí, které Pavel Čížek použil na Sedlčanském graduálu, se nacházejí na výrobku s nejvyšším vytlačeným letopočtem 1613. Uznat doposud publikované časové odhady jako nepřesné ještě neznamená uvěřit, že jeden vlastník vedl živnost padesát let. V podobné situaci byla dynastie Harovníků, členící se na přechůdce, Jana Harovníka st. a nástupce. U rodiny Čížků však dostatek pramenných indicií chybí. Nevíme, zda zakladatelem dynastie byl Martin Čížek, vzpomínaný Winterem již roku 1563 jakožto provozovatel knihvazačské dílny na Vyšehradě, pokračovatelem Pavel Čížek neboli jeho syn pracující zhruba od 80. let 16. století a dovršitelem Ondřej Čížek, vnuk nastoupivší do dílny roku 1609 (Winter též uvádí, že otec Pavel "r. 1610 koupil synům dům", ale další potomky jménem neznáme). S ohledem na tyto nejasnosti můžeme k Čížkovu jménu pouze přiřadit všeobecný dodatek "dílna". Toto středisko, které bylo nějakým způsobem napojeno mj. na Knihvazače s německým nářadím XI, považujeme za poctivého producenta knižních vazeb, snažících se vyhýbat sériovosti a přitom neprovokovat konzervativní vkus klientů. K rozpoznatelnému, ale opatrnému posunu došlo až během 90. let 16. století, kdy se po hegemonní realizaci rámové kompozice uplatnila za doprovodu nárožních květinových kolků oválná arabesková dominanta (NUSK P 000 618) a plošná výplň (NUSK P 000 544, NUSK P 000 701). Sympatické přitom je, že tento novátorský koncept nepřijímaly pouze latinské či německé tisky ze zahraničí, nýbrž i nakladatelské vazby jazykově české prózy. Tyto skutečnosti ukazují na postupnou změnu mentality v měšťanských vrstvách a vlastně i na sociální či profesní typ klientely, která byla na Čížkovu dynastii napojená.