NUSK 55

Navzdory tomu, že nejen starší, ale i mladší etapa litomyšlského knihvazačství žádné spojení s jednotou bratrskou neosvědčuje, název dílny volně reflektuje Litomyšl jakožto jedno z nemnoha míst v Čechách, kde se během 1506-1545 primárně pro tuto nonkonformní náboženskou skupinu provozovalo knihtiskařské řemeslo, vyžadující lokální (městskou) knihvazárnu. Vedle obecného předpokladu o souvislosti knihtiskařského a knihvazačského řemesla máme povědomost o válečku NUSK V 000 030 s monogramem MC a heraldickou lilií, znakem Litomyšle. Také tento znak opravňuje svázat váleček s existencí litomyšlského knihvazačství.

Týž monogram MC provází plotnu Kristova vjezdu do Jeruzaléma NUSK P  000 333. K plotně se stylem hlásí nesignovaný Poslední soud NUSK P 000 400. Všechna tři nářadí evidujeme ovšem až od roku 1573 v dílně Mladá Boleslav I, kam mohla být transferována v rámci působnosti jednoty bratrské (Vávra hovoří o litomyšlsko-boleslavské "soupravě MC" a Nuska iniciálami MC označil celou boleslavskou dílnu I). O starší éře litomyšlského či boleslavského knihvazačství svědčí také pozdně gotické zoomorfní a vegetabilní kolky i andílčí hlavičky, které během 70. let 16. století ožívají v Mladé Boleslavi a v Ivančicích. Iniciály MC však nacházíme rovněž mimo okruh působnosti jednoty bratrské. V dílně Rostlinná groteska I je evidován NUSK V 000 491 a Udivený prorok vlastnil plotny Spravedlnosti NUSK P 000 446 a Lukrécie NUSK P 000 469. Tato nářadí se do bratrských lokalit naopak nikdy nedostala. Haebler se v souvislosti s oběma Ctnostmi domníval, že monogram MC mohl patřit knihvazači Michaelu Crampitzovi, který působil na konci 16. století ve Vratislavi (EBDB neuvádí). Z podrobnější evidence však vyplývá, že monogramista byl přinejmenším o generaci starší a že působil jako tvůrce, na něhož se s objednávkami nářadí obraceli různí knihvazači. Podobný styl jako na nesignované plotně Posledního soudu vykazují totiž i jiná nářadí užívaná paralelně na několika místech v Čechách a v Ivančicích (NUSK P 000 310, NUSK P 000 348, NUSK P 000 367, NUSK P 000 422, NUSK P 000 434 nebo NUSK P 000 775).

Druhá etapa litomyšlského knihvazačství je prozatím doložena čtyřmi úředními knihami. Nejstarší z nich nese vytlačený letopočet 1561. Počátek fungování ostatních je spjat s roky 1563, 1566 a 1568. K výzdobě nejstarší úřední knihy bylo použito nářadí pražského monogramisty MN (NUSK V 000 468 a snad též NUSK P 000 393). Zároveň se tu vyskytla rozeta NUSK K 000 470, která je i na knize z roku 1568. Výzdobu kancelářských písemností z let 1563 a 1566 spojuje výše jmenovaný váleček NUSK V 000 030 s monogramem MC. Domněnku, že po otevření knihvazačské dílny v Mladé Boleslavi roku 1573 litomyšlské knihvazačství zaniklo, bude třeba ještě prověřit. Jisté je, že polovina fundu z Litomyšle k mladoboleslavským skupinám knihvazačů přešla.