NUSK 43

Nuska dílnu pojmenoval "Lukrécie bez předprsně" dle motivu na NUSK V 000 225 (polopostava Lukrécie není umístěna na trojboký podstavec připomínající tzv. předprseň vojenského zákopu, která naopak v dílně 42 zobrazena je, a to na NUSK V 000 226). Jako důležitější se však jeví, že portrét Lukrécie přichází i na plotně NUSK P 000 472, k níž se pojil ještě námět Spravedlnosti na plotně NUSK P 000 442. Obě plotny nesou totiž monogram IH, který patřil Janu Harovníkovi st. Harovník zemřel roku 1598 a jeho synové dle Zikmunda Wintera v řemesle pokračovali: Jakub 1597-1622, Daniel 1602-1610 a Jan ml. 1611 (cechmistrem 1620). Jak vidíme na skladbě nářadí, v dílně proběhla rekonstrukce fundu. Avšak neumíme vysvětlit, proč by se synové měli vzdát ploten signovaných otcem. Neumíme rozlišit ani tvůrčí podíly synů, a proto dílně konstruujeme zástupné označení Harovníkovi nástupci. Nástupci při výzdobě knižních vazeb zcela propadli uniformnímu konceptu. Spočíval v užití dvou (výjimečně tří) rámujících válečků, zrcadlo přitom zaplňovaly násobené pásy palmety. Aktivity nástupců, které se opíraly mj. o fundus po Knihvazačích s německým nářadím VI a XI, prozatím datujeme dle letopočtů tlačených na deskách: 1599 a 1618 (nejvyšší letopočet z impresa je ovšem 1615). Nuska pracovní fáze Harovníkovy dynastie nerozlišil a rodinnou filiaci zkonstruováním dílny se zavádějícím názvem Lukrécie bez předprsně přerušil.