NUSK 101

Nuska dílnu pojmenoval "Broumovský" a "PB". K prvnímu pojmenování se však v Nuskově archivu vztahovala pouze nářadí (exempláře byly doplněny nově až v databázi). Druhé pojmenování je odvozeno od německého monogramu PB na Kristově poprsí NUSK P 000 244 a na výjevu Zvěstování Panně Marii NUSK P  000 312. Ve fundu se však nacházel ještě váleček s bezpříznakovými hlavami NUSK V 000 091, který nesl značku HE nebo HF vážící se k několika německým monogramistům. Aby nevznikl dojem, že jde o nářadí domácího původu, vlastníka pojmenováváme Knihvazač s německým nářadím XIX. Jeho tvorba byla původně zastoupena 23 exempláři, z nichž třetinu dodnes uchovává klášterní knihovna v Broumově. Exempláře prozrazují konzervativní postupy likvidující pomocí válečků a ploten volnou plochu. Čtyři mladší exempláře (97.II, 53250, AR XVIII 12 a HA VIII 36) se však výzdobným konceptem zcela vymykají. Byly zhotoveny pro Františka Bohumíra Troila, a proto je přeřazujeme k Mistru rudolfínského okruhu II., který aristokratovy zakázky se supralibros během let 1608-1623 monopolně přijímal. Další tři exempláře byly vázány až po roku 1610 a po 1618 (VIII G ß 1, XX F ß 29 a CK 184). Z bývalé dílny "PB" se vymykají časově, a jsou proto přeřazeny k navazujícímu Knihvazači s německým nářadím XX. Naopak Knihvazači XIX připojujeme tři úřední knihy, které pro broumovský region počaly fungovat 1572, 1574 a 1576 a pro něž Nuska s ohledem na váleček křesťanských Ctností NUSK V 000 210 vykonstruoval samostatnou dílnu "Hřmotná Prudencie". Letopočty tlačené na knižních vazbách zbylých exemplářů tvoří kompaktní pásmo 1571-1584, avšak nejmladší tisk vyšel až roku 1585. Lze se proto domnívat, že broumovský Knihvazač XIX vytvořil krátkodobě fungující izolované středisko vklíněné mezi předchůdce Knihvazače XVIII (ca 1539-1572) a nástupce Knihvazače XX (ca 1594-1636), ale pravděpodobně z konkurenčních důvodů byl nucen z Broumova odejít.