NUSK 8

Číslo dílnyNUSK 8
Vlastník dílny
  • Knihvazač s německým nářadím V
Nuskovo původní označeníEnfacák
Lokace dílny
Lokace dílnyČeská republikaČechyPraha
Alternativní lokace dílny
Datace dílny[(ca) 1571–1594]
Katalogizační poznámka

Nuska dílnu pojmenoval "Enface" dle figurálního válečku NUSK V 000 067 s jedním průčelným (ánfas, en face) portrétem. Je to ojedinělé zobrazení, poněvadž převládající typ medailónového portrétu na válečcích 16. století tvoří profil. Na jiném válečku NUSK V 000 198 čteme monogram IS s letopočtem 1564. EBDB w002204 monogramistu zná, ale váleček - stejně jako Haebler - neregistruje. Monogram IS mohl patřit saskému knihvazači, na něhož naráží Haebler (EBDB uvažuje dubiózně o Magdeburku). Vzhledem k analogii se středisky, která v tuzemsku užívala cizí nářadí, proto vlastníka označujeme jako Knihvazač s německým nářadím V. Nelze přehlédnout, že Knihvazač V během 80. let 16. století absorboval několik nářadí knihvazače Adama. Výzdobné koncepty nepřekračují průměr českého knihvazačství druhé poloviny 16. století, založený na biblické plotně a oblibě palmety. Komerční uniformitě se vymykají jen Frischlin 1587 a Gallus 1590, jejichž výzdoba připomíná umělecký názor rudolfínského okruhu. Knihvazač V se orientoval na tištěnou produkci z Prahy a mnoha evropských center (Antverpy, Basilej, Kolín, Lyon, Paříž atd.). Z toho usuzujeme, že sídlil v Praze, v blízkosti velkých knihkupeckých filiálek. Knihy byly téměř kontinuálně tištěny mezi léty 1565-1594. Nejnižší letopočet tlačený na knižních deskách je 1571 (nejvyšší 1592). Poté nastává přerývka. Impresa tisků pocházejí až z let 1606, 1607, 1610, 1624 a 1631. Letopočty tlačené na deskách jsou k dispozici dva: 1606 a 1631. Tato etapa se pravděpodobně odehrávala už v režii nástupců. Do ní záhadně spadá katolický propagační spis (Köln/R. 1610), na jehož knižních deskách přicházejí dvě známé biblické plotny (NUSK P 000 183 a NUSK P 000 323) a váleček NUSK V 000 031, užívaný 1574-1605 Knihvazačem s německým nářadím X a 1610-1612 Knihvazačem rudolfínského okruhu II. Tato provázanost svědčí o komplikovaných filiacích pražského knihvazačství na přelomu 16. a 17. století. Naopak u skupiny východočeských kancelářských písemností sign. 172175 lze předpokládat, že od roku 1636 byly užívány nepopsané knižní korpusy, které Knihvazač V vyrobil už dříve na sklad jako administrativní polotovar.

Literatura